Placebo
Bio-mechanická pustina kam jen oko dohlédne - mrtvá, tlející tkáň, prorostlá zrezivělým drátem a zkroucenými kusy plechu. Jednotvárné mokvavé kontinuum, jen tu a tam narušené rozšklebenou jizvou. Na jediném místě k nebi napnutá skulptura z povadlého masa, lapená v kleci popraskaných, zažloutlých kostí. Potrhané bulvy svrasklých vředů, pokrývající tělo zvráceného monumentu, ze kterých vytékají zatuhlé stužky černých jantarových krystalů. Odporný, těžký smrad hniloby, rozložený v mrtvolném tichu.
Toť pohled, jenž zřím každý den, když svou slizkou hlavu vystrčím ven z vlhké kobky, jíž zvu domovem!
Bytost četných hubených, dlouhých údů, s tělem schouleným pod rubášem z lesklých membrán, vznášejíc se vysoko na obloze, v kotouči bledého slunce. Hluboký, bzučivý murmur, do něhož se tiše topí krví zbrocená pláň. Stovky tenoučkých prstů, skroucených do posvátných gest - invokace pravd, jež mysl smrtelníka není sto zachytit. Kouzelný symbol, materializovaný v epicentru dění a rozechvělá realita, která sžírá duše přihlížejících jako kyselina. Existence sežehnutá na uhel.
Toť bůh, jehož vzývám, když můj jazyk rozeklaný napije se z požehnaných krystalů blahodárné, černé many!
Fragment jsoucna - osamocený, obklopený neprostupnou masou oscilujících hmyzích těl a mléčně bílá tekutina, prýštící z jejich rozlámaných chytinových schránek. Hluboké, sepulkrální údery, těžké jako víka sarkofágů, jež rezonují temnotou ve zmučeném larghissimu - sklíčený nářek groteskně zdeformovaného srdečního svalu, pumpujícího žlučovitý syrup do ztrouchnivělých cév. Útroby semknuté v agonické křeči, sužované myriádou styliformních servo-poditů, na kterých se nese členovité, mukózní tělo parazita. Krůpěje černého sekretu kanou z jeho úst a vpíjejí se do perforovaných orgánů. Metamorfóza utrpení v extázi. Nezpochybnitelná finalita smrti. Neměnná, hořká pachuť hnisu.
Toť genesis! Toť planoucí křídla fénixova! Toť uhlík rozpadnutý v popel, a popel srostlý v sliz!