Šrot
Jiskrou vzbuzen z ztemnělosti,
topen v záři azurové,
bytost s mastnou černou krví,
bolest, strach a blízkost smrti.
Věky šlachy trouchnivělé,
hlínou klouby znehybněné,
těžké srdce sotva tluče,
rudé světlo mysl drtí.
Zapomenut hvizdot dávno
mezi těly z plastoceli,
loutky jejichž leží otci
v miléniu pochováni.
Na spasení bez naděje,
padnut v hřbitov rzi a drátů,
z čiré záblesk tu však modři -
hmatatelné požehnání.